Pražský Smíchov, respektive jeho významná dvacetihektarová ústřední část, prochází poslední roky významnou proměnou. Až bude za pár let hotovo, bude zde téměř čtyři sta tisíc metrů čtverečních komerčních ploch, bytů a ploch občanské vybavenosti. Počítá se tedy mimo jiné i s přílivem nových sousedů. Právě nyní je proto ideální čas projít si historická data, jak se vyvíjel Smíchov v posledních několika stoletích.
Deník Metro při této příležitosti využil podkladů Českého statistického úřadu, které zpracoval pro jeho časopis Statistika a My Adam Klsák z urbánní a regionální laboratoře Univerzity Karlovy.
Rozvoj i stagnace
Zmínky o osídlení v oblasti Smíchova se poprvé objevují ve třináctém a čtrnáctém století. Původ názvu čtvrti není dosud objasněn. Spekuluje se o tom, že při tvorbě jména došlo k využití slova „smíchání“. To potvrzuje i jedna z teorií, která říká, že název připomíná události po parcelaci území v roce 1386, kdy se sem přistěhovalo a vzájemně smíchalo obyvatelstvo z různých osad.
Areál po dokončení nabídne na 550 bytů.
„Oblast Smíchova byla původně krajinou venkovského charakteru s řadou vinic, zahradami a sady, jejímž de facto jediným průmyslem bylo několik cihelen. Pro svou malebnost a zároveň blízkost Praze byla ještě v osmnáctém století vyhledávaným cílem rekreace šlechty i měšťanů. Na území Smíchova bylo rozeseto množství usedlostí, jejichž jména jsou natolik zažitá, že se jako místní názvy používají dodnes,“ uvádí Klsák.
Ráz čtvrti se prudce změnil s příchodem průmyslové revoluce v první půlce devatenáctého století. První manufaktury a továrny, které zde vznikly, se věnovaly textilní výrobě, ta však byla s postupující industrializací později nahrazena strojírenstvím a potravinářstvím. Významnou roli podle Klsáka hrálo napojení Smíchova na železnici v poslední třetině devatenáctého století a také zprovoznění jedné z prvních pražských elektrických drah.
Kromě restaurací a kaváren v něm bude i supermarket a další lokální obchody a služby.
„Okolo průmyslových areálů začaly rychle růst také činžovní domy pro zaměstnance. V přilehlých svazích a na kopcích dále od průmyslového ruchu se postupně vypínaly vilové čtvrti majetnějších obyvatel obklopující původní starší usedlosti. Smíchov se tak během pár desítek let rozvinul ze zeleného okraje Prahy v důležité průmyslově obytné předměstí. Status předměstí získal oficiálně roku 1838, v roce 1903 se stal městem a v roce 1922 společně s řadou dalších čtvrtí součástí Velké Prahy,“ doplňuje pro Statistika a My Klsák.
Kapitalistická čtvrť
Během meziválečného období se čtvrť dále proměňovala. Přibyly další činžáky a také došlo na zbudování slavných Ženských domovů. Po válce se pak plocha Smíchova vymezila do podoby, jak ji známe v současnosti.
„Čtvrť přišla o poměrně velkou část území ve prospěch Radlic, rozšířila se ale o část území do té doby spadající k Hlubočepům. Za socialismu Smíchov obecně spíše stagnoval – prioritou režimu byla výstavba sídlišť a dělnické čtvrti jako Smíchov či Žižkov byly považovány za nežádoucí symbol předešlé kapitalistické éry,“ popisuje Klsák a dodává: „Důležitými milníky pro budoucí rozvoj čtvrti se však staly zavedení linky B pražského metra, dokončení Strahovského tunelu nebo postupný přesun ČKD Tatra na Zličín, o němž bylo rozhodnuto na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.“
Nová sametová éra
Po revoluci v roce 1989 prošla transformací oblast kolem stanice metra Anděl, kde vyrostlo nové obchodně-administrativní srdce čtvrti s celoměstským významem. Vypovídá o tom i fakt, že tudy dle statistik denně projde nejvíce obyvatel v celé metropoli. Místo poráží i Vodičkovu ulici. Jak jsme již zmínili, v současnosti pár kroků odtud probíhá výstavba zcela nového areálu Smíchov City. Ten odborníci vnímají jako zatím vůbec nejvýraznější otisk postmoderní éry.
Tisíce nových sousedů
„Data o nárůstu počtu obyvatel i domů korespondují s poznatky o rozvoji Smíchova od poloviny devatenáctého století, který vrcholil na přelomu století, a poté se v průběhu meziválečného období stabilizoval. Zatímco v roce 1844 žilo na Smíchově méně než dva a půl tisíce lidí, v roce 1900 to již bylo téměř padesát tisíc. Populačního maxima dosáhl Smíchov v šedesátých letech dvacátého století, od té doby se jeho populace zmenšila téměř o polovinu,“ komentuje Klsák a upřesňuje, že v posledních desetiletích se počet obyvatel ustálil okolo 35 tisíc.
Areál 28. února 2023
Ve vývoji Smíchova je obrovským milníkem první světová válka. Do jejího začátku zde totiž „jela“ hlavně bloková zástavba, která se poté významně zpomalila. Za první republiky se ještě rozvíjela již zmiňovaná individuální výstavba na smíchovských svazích. Za socialismu se pak na Smíchově stavělo v podstatě pouze nekompaktně a většinou individuálně. Jediný větší sídlištní soubor, který vznikl za dob socialismu, je pouze sídliště Podbělohorská. Počet domů je ve čtvrti od padesátých let v podstatě totožný jako nyní. Kvůli přestavbám však značně ubylo bytových prostor.
Nejen dělnický Smíchov
Smíchov, který byl dříve považován za průmyslovou a dělnickou čtvrť, je co do složení místních plný paradoxů. Ještě na začátku dvacátého století se v jeho dolním Smíchově vyskytoval poměrně vyrovnaný mix povolání. Výše činží zde byla vyšší než v jiných částech metropole, a to hlavně proto, že ostatní části byly tou dobou ještě poměrně nerozvinuté.
„Situace v roce 1970 již více odpovídala zmíněné dualitě – obyvatelstvo vilových čtvrtí se vyznačovalo vyšším průměrným vzděláním a menším zastoupením dělníků. Z průmyslového Smíchova pak v tomto ohledu zjevně vystupovalo okolí Arbesova náměstí. Uvedené rozvrstvení víceméně zůstalo zachováno až do současnosti,“ uzavírá pro Statistika a My Klsák a dodává, že nejvyšší podíl obyvatel se středoškolským a vysokoškolským vzděláním se nachází v lokalitách intenzivní nové rezidenční výstavby, tedy například kolem Kotlářky a na Skalce.
Věková struktura a původ názvu
|
