Přiblížíte, jak to vypadalo před 30 lety, když se zakládal Český lev?
Kdybyste se zeptala Petra Vachlera, měl by na to jistě jiné vzpomínky, ale já si to pamatuji jednoduše. Byl rok 1993 a právě Petr přišel s iniciativou odměňovat české filmy. Záleželo i na České televizi (ČT), jestli pořad bude vysílat, už tehdy začala být jedním z největších producentů českých filmů a já byl jejím ředitelem čili i kdybych nechtěl, tak jsem u těch začátků musel být. Čeští lvi by v onom únoru 1994 nebyli, kdyby do toho televize nešla. Petrovi nejde upřít ideu, ale bez ostatních, kteří byli v původních komisích a kteří s ním po dvou letech založili akademii, by nic nebylo. Ale ani v České televizi tomu tehdy všichni nefandili, jak to tak bývá u nových projektů. Ptali se, jak se budou filmy vybírat, kdo je bude vybírat a hodnotit. Když potom první ročník vyhrála Šakalí léta, která jako jediná z produkce ČT nebyla, tak to bylo u některých ještě komplikovanější… Ale podařilo se to.
Když někdo zakládá firmu, má i vizi do budoucna. Kdybych vám tehdy řekla, že k této soutěži budete za třicet let dávat rozhovor, věřil byste mi? U toho založení byli, z těch nejslavnějších jmen, třeba František Vláčil, Mirek Ondříček či Theodor Pištěk, bohužel většina z nich už jsou nebožtíci. Možná někteří z nich tehdy představu, že Lev přežije desetiletí, měli, já se na to tehdy neodvážil myslet. Byl to samozřejmě dobrý nápad. Podobné soutěže začínaly v okolních zemích, někde už měly tradici, třeba ve Francii. Bylo dobře, že jsme to zkusili, ale na trvanlivost jsme prostě nemohli vsadit, vůbec jsme nevěděli, co bude. Třeba jak se bude oceňování rozvíjet, tehdy šlo jen o celovečerní filmy, takže žádné dokumenty či televizní projekty, to si vyžádala postupně až doba.
To mě také zajímá, nyní je oceňovaných v různých kategoriích mnoho. Jak to hodnotíte, není to moc na jeden večer?
Takové večery, vezměme si třeba Oscary či BAFTA, nejsou záležitostí dvou hodin, jde o mnohahodinové ceremoniály. My se snažíme, aby vše zůstalo prospěšné a pro diváky zajímavé, a zkoušíme se do dvou hodin vejít. Už oceňujeme celou audiovizuální tvorbu, protože se ceny rozšířily nejen na dokumenty a televizní tvorbu, ale i třeba na animované a krátkometrážní filmy. Už nejde o uvedení v kině, většinu produkce můžete vidět třeba na streamovacích službách. My samozřejmě musíme sledovat, co se děje, a na novinky reagovat. Odklon od kin vidíme už několik let po celém světě.
Michal Kern jako Arvéd
Jak je to u nás?
V České republice to je v menším měřítku totéž, najednou je vlastně tíha dramatické tvorby hodně v televizní a onlinové distribuci. Pořád se samozřejmě vyrábí hodně filmů, ale řadě z nich se dostává pozornosti, až když jsou uvedeny v televizi nebo podobné formě distribuce. Řada snímků si v kinech na sebe ani nevydělá, počty diváků spíš klesají. Jednou za čas je nějaká návštěvnická exploze, třeba u nějaké pohádky či velmi očekávaných filmů, ale kolik jich do roka je? Z celé výroby se třicet čtyřicet filmů dostane do povědomí až v televizním vysílání nebo on-line distribuci. Z tohoto důvodu jsme také upustili od podmínky povinných projekcí v kinech v řadě kategorií, protože třeba většina dokumentů nemá v kinech šanci. Jen pro doplnění, kdo trochu zná televizní výzkumy sledovanosti, tak rating v hodnotě 1, který bývá pro televizní šéfy dost málo, znamená zhruba 80 tisíc diváků. A to není jen tak, aby takové množství přišlo do kina.
Kdybyste měl trochu přiblížit akademii, jak hodnocení probíhá?
V hlavních kategoriích mohou hlasovat všichni akademici, kterých je přes 370. Považujeme za velký úspěch, že tentokrát v prvním kolem hlasovalo 183 z nich. To je hodně, protože počet letos hodnocených titulů je závratný. Tedy hodnocení pro ně znamenalo vše zhlédnout a posoudit. U některých kategorií, jako třeba střih a zvuk, hlasuje v prvním kole jenom část akademie, ve druhém všichni. Ve druhém kole také hlasuje víc akademiků než v prvním, a to ze dvou jednoduchých důvodů. Zaprvé je snímků méně, zadruhé v prvním kole mnoho akademiků nehlasuje, protože jsou u řady projektů angažovaní jako tvůrci, třeba jsou režiséry snímku, tak radši nehlasují ani v hereckých kategoriích, což je logické. Ve druhém kole už takový střet zájmů není tak častý.
Vojtěch Dyk a Lana Vlady ve filmu Il Boemo o slavném skladateli 18. století Josefu Myslivečkovi
V nominaci je rekordní množství snímků ve všech kategoriích. Pořád kinematografie dohání covid?
Určitě. Rok 2022 byl ve znamení celé řady premiér, které byly posunuté z předchozích měsíců, stejně jako mnohá natáčení se přerušovala a posouvala. Takže ten výkyv je naprosto logický.
Kolik filmů jste zvládl vidět vy?
Opravdu mohu říct, že já viděl všechny, ale lhal bych, kdybych řekl, že všechny až do konce, to někdy nejde. Hodně chodím na premiéry, také v létě hlasujeme o české nominaci na Oscary, takže jsem měl v nakoukávání náskok. Mám také výhodu, že učím na FAMU, to znamená že animovanou a krátkometrážní tvorbu můžu znát ze školy. Každý akademik má možnost si filmy prohlédnout on-line a několikrát.
Když jsme se bavili o začátcích Českého lva, byl jste ředitelem České televize, jaká je vaše úloha nyní?
To je zajímavá otázka, často také nevím, jak intenzivně se své funkce ujmout. Kromě reprezentativní úlohy, které se rád vzdávám, ale někdy to nejde, tak jde i o výkonnou část. Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) je zapsaný spolek, takže nemůže žádat o dotace, ale zřídila svou ČFTA Produkci, která má ředitelku, ale jsme v ní tři z prezidia akademie jednatelé, takže máme exekutivní povinnosti. Ale celý galavečer je velká akce, ačkoli se to nezdá, připravuje se celý rok. Jedno udílení skončí, dělají se projekce oceněných snímků a začne se připravovat další ročník, v létě musí akademie nominovat zástupce za Českou republiku na Oscary…
Udílení se poslední léta koná v Rudolfinu, kde je součástí pódia i živá hudba. Proč právě tento sál?
Kdysi za Petra Vachlera se ceny předávaly v Lucerně, ale poté jsme, už bez něj, hledali nějaký reprezentativnější prostor, byť se ztrátou počtu míst k sezení. Což je mrzuté, v současnosti už Rudolfinum kapacitou nestačí, kdyby přišli všichni akademici a nominovaní. Na druhou stranu si myslíme, že přesunem udílení dostalo noblesu, která je pro takový typ udílení potřebná.
