Detektivka, v níž je jednou z ústředních postav spisovatel a tehdejší vojenský kadet Edgara Allan Poea - Bledé modré oko měla být hutnou detektivkou, bohužel se však kvůli slabému scénáři přibližně v polovině rozpadá na kusy. Jedenáctá řada American Horror Story, která má podtitul NYC (New York City), zase dojela na nekonečnou a především nehororovou nudu. A my s ní. Oba tyto počiny nesměly chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Vidím to bledě Christiane
Dobovka Bledé modré oko, jejíž děj je zasazen do Spojených států první poloviny devatenáctého století, měla být právě tím atmosferickým snímkem, který řádně nakopne letošní netflixovskou sezónu. A vlastně se to před pár dny i povedlo. Pro kritičtěji smýšlející diváky však šlo o zklamání, kterých se rok co rok kupí na nejoblíbenější tuzemské platformě stále více. Bleděmodré oko určitě nejde z fleku odpálit jako špatný film. Spousta dějových zákrut, herecké výkony i podmanivý vizuál mi vyloženě udělaly radost. Zkušenému vyšetřovateli Augustu Landorovi (standardně skvělý Christian Bale) a jeho nečekanému parťákovi v podání Harryho Mellinga však bohužel podráží nohy scénář i uspěchanost režiséra, který neumí udržet ani tempo, ani napětí.
Parťák Edgar
O čem Bledé modré oko (což je podle mého naprosto příšerný název) vlastně je? Bývalý detektiv Landor se ujme vyšetřování záhadné vraždy, ke které došlo na americké vojenské základně. Pomáhat mu přitom začne mladý kadet z West Pointu jménem Edgar Allan Poe. Mladý básník a spisovatel vyšetřovateli obratem pomáhá jak svým šestým smyslem na průšvihy, tak tím, že se infiltruje mezi potenciální podezřelé.
Celý případ se komplikuje ve chvíli, kdy se ukáže, že je vrahem nejspíš někdo ze studentů. Nebo je to žena? Neprozradím. Cooperovi i jeho tvůrčímu týmu bohužel komplikuje život práce scénáristů, a to do té míry, že se zprvu sympatická detektivka začne po úvodní půlhodině příliš plácat v melodramatických pasážích, aby se nakonec efektní, ale notně předvídatelný závěr, odvyprávěl příliš uspěchaně. Takhle příště prosím ne.
Počátky HIV
I přes kolísavou kvalitu posledních řad považuji American Horror Story za seriál s velkým S. I proto jsem se těšil na to, až budou na Disney+ postupně odvysílány všechny epizody tohohle strašidelného seroše. Jedenáctá řada se však bohužel opět moc nepovedla. Není totiž moc hororová, naopak tu tvůrci Brad Falchuk a Ryan Murphy topí diváky v nudě. Naprosto rozumím tomu, že když natočíte deset řad divácky úspěšného seriálu, můžete si dovolit možná i trochu sobecky odvyprávět sice nudnější, zato důležitý příběh pro LGBT komunitu. A upozornit tím na problémy, které ve společnosti stále přetrvaly. Potíž je ale v tom, když se na to pak nedá bez přimhouřeného oka koukat.
Zachary to nezachrání
Po filmařské stránce to sice není vůbec špatné, práci rekvizitářů, kostymérů s jejich sado maso oblečky i maskérů, kteří vytvářeli dobové účesy, je rozhodně třeba pochválit. Po zhlédnutí všech dílů ale budete cítit minimálně rozpolcenost, pokud ne rovnou nechuť. A to rozhodně nemluvím o tom, že jsou v seriálu obsazeny sotva dvě významnější heterosexuální postavy. O to nejde. Potíž je v tom, že je závěr řady jedním velkým epilogem, který na ploše několika závěrečných epizod zcela rezignuje na detektivní zápletku a servíruje divákovi pouze zmar, smutek a smrt. Výsledný dojem nezachraňuje ani skvělý Joe Mantello v roli novináře Gina Barrelliho, ani patřičně ďábelský Zachary Quinto.