Chvíli je to historická biografie, pak zase soudní thriller. V několika scénách dokonce s prvky hororu. Podobně popisoval v posledních týdnech nový snímek Oppenheimer irský herec Cillian Murphy. Představitel titulní role věčně ustaraného vynálezce atomové bomby se zálibou v nošení širokého klobouku – J. Roberta Oppenheimera – bezesporu nelhal. Nejspíš ze skromnosti ale už zapomněl dodat, že je nový biografický snímek režiséra a scenáristy Christophera Nolana nejen tříhodinový atomový opus, ale svým způsobem i nejodvážnější práce tohoto vyhledávaného filmaře.
Typická nolanovka
Po Tenetu, Interstellaru, Počátku a mnoha dalších snímcích již filmoví fanoušci dobře vědí, co mají v kinech od klasické nolanovky očekávat. I v Oppenheimerovi se režisérův styl plně projevuje hned v úvodu snímku, v němž jako by se nedělo relativně nic tak zajímavého či zásadního. Několik postav o něčem mluví, odněkud někam se chodí nebo se někde sedí, popřípadě leží. Hlavním vypravěčem je tu však Nolan, takže se dočkáváme nejen odvážně strukturovaného vyprávění, ale také okamžitě pohlcujícího vizuálu.
Skvělá kamera, subjektivní vnímání reality hlavního hrdiny i burácivá dramatická hudba, která proudí do divákových uší bez oddechu i během komorních scén. To je Nolan, jak ho máme rádi. Přitom to po scenáristické stránce zprvu vypadá, jako by měl mít snímek mnohem míň než avizované tři hodiny.
Nolanův scénář totiž hodně rychle začne budovat, představovat, vysvětlovat a vyprávět. Dělá to zcela vědomě. Je totiž potřeba šlapat na plyn, a to tak šikovně, aby mohl servírovat divákům v poslední třetině filmu hned několik místy i depresivně vyznívajících zdrcujících konců.
Bombastická podívaná
Pokud bychom měli stroze popisovat děj, jeho hlavní část se odehrává v době, kdy druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně. Souboj mezi Spojenými státy a Německem nabere jiný rozměr poté, co je nastolena otázka, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat tak rozhodující převahu. Šéfem amerického tajného výzkumu pod označením Projekt Manhattan se tehdy stal relativně mladý astrofyzik J. Robert Oppenheimer, kterého jeho nejbližší oslovují Oppie.
Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit. A jak víme z hodin dějepisu, podařilo se mu to. Tím to ale pro tuhle rozporuplnou postavu světových dějin ani zdaleka neskončilo.
Ničitel, či zachránce?
Oppenheimer je podle marketingových textů, které snímek provázejí, příběhem muže, který riskoval, že zničí celý svět, aby ho tím zachránil. Já dodávám, že je snímek o tomto bezesporu geniálním velikánovi nejspíš tím snímkem, kterým si Nolan pomalu, ale jistě začíná stavět pomník. A to vůbec nemyslím v negativním slova smyslu. Právě naopak.
Hodnocení snímku Oppenheimer:80 % |
Vždyť kolik jste viděli filmů, ve kterých exploduje atomová bomba, ale nepoužívají se přitom počítačové triky? V kolika snímcích z poslední doby hraje taková hromada skvělých herců? Životopisnému snímku lze vytknout snad jen to, že bude pro některé diváky hůře stravitelný. I když, podle mě v něm udělal Nolan řadu mnohem chytřejších tvůrčích rozhodnutí než ve tři roky starém Tenetu. Posuďte sami a nejlépe v kinech IMAX, kde si snímek podle režiséra užijete nejvíce. A svetr s sebou. Občas v sále pofukuje.
Stávka zasahuje tvorbu i u nás
|